12. ledna 2018

12. ledna 2018 v 23:44 | čurák
Někde jsem četl, že na většinu psychických problémů pomáhá se vypsat. Well, let's try it. Já už jsem zkoušel několikrát si vést deník, ale vždycky jsem se na to pak vymrdal, protože mě to nebaví. Nebaví mě cokoliv dělat pravidelně. Leda tak masturbace a ta mě taky nebaví nad tím stejným druhem porna. A proto sleduju stále větší a větší prasečiny.


Ale teď vážně. Mé poslední dny byly celkem pozitivní. Neustále se mi v hlavě objevovaly různé nápady a jakýsi... zápal, který mi před tím chyběl. Najednou mám chuť dát svůj život do pořádku a první věc, ve které začnu dělat pořádek je bordel, co mám ve svým domě.

A tím myslím doslova bordel - ne v tom metaforickém slova smyslu. Měl bych přebrat skříň, vyházet věci, které nechci, nepotřebuji, nedělají mě šťastným. Trochu si ty věci líp zorganizovat. Celý poslední rok jsem sem tam propadal depresivním náladám. A v těch se moc o svý věci nestarám. Prostě když chci něco uklidit, prásknu to do skříně. A za ten rok se tam vytvořila kopa bordelu.

Jsem fakticky přesvědčenej, že uklidit to mi psychicky pomůže. Že budu mít pocit, že se něco děje. A taky jsem se do toho pustil. Koupil jsem si v obchodě pár krabic a naskládal tam pár důležitých věcí a ty méně důležité jsem vyhodil. Vyhodím asi i lubrikační gel - svýho ex mrdat už asi nebudu.

Tam, kde není bordel, tam se líp uvažuje.

No a pak začnu řešit svoje další problémy. Ty psychický.

Ačkoliv nevím jak na to, bude asi fajn si je zapsat nebo něco.

Problém č. 1 - problémy se vztekem

Musím se naučit se ovládat. Velice často se nasírám. Velice často chytám brutální záchvaty vzteku. Lítají ze mě sprostá slova, házím věcma a ničím je. A taky mlátím pěstma do zdí. A křičím na lidi... kdokoliv řekne něco debilního, už jedu a už řvu.

Přemýšlím, co s tím.

Prvním krokem k řešení tohoto problému bude odstranění toxických lidí. Lidí, co mě věčně nasírají. Ale bude to trochu fuška. Chci říct, jak lidem takovou věc oznámit? Např. říct kamarádovi "Víš, nechci, abychom se už dál bavili a setkávali se. Nechci, abys ke mně jezdil. Důvodem je, že mě tak trochu sereš a jsi toxický zmrd. Sorry, já to takhle prostě cejtím, a proto to tak bude. Čau, nashle a šáteček." zní trochu krutě.

Dále mě napadá, že bych si mohl něco o zvládání vzteku zjistit. Není nějaká knížka o problémech se vztekem? Zatím jsem vygooglil pár článků a ty mi přišly povrchní a moc mi nepomohly. Chci říct, často se tam třeba radí "napočítejte do deseti a uklidníte se" - jo jo... to fakt funguje, když do mozku během vteřiny vystřelí adrenalin a z člověka výjde naráz TY ZKURVENÁ PÍČO!, to má fakt čas počítat do deseti, tvl...

Na hovno

Problém č. 2 jsou úzkosti a napětí

Stává se mi třeba, že jdu po ulici a najednou si vzpomenu na nějakou píčovinu, co se stala před deseti lety. Někdo mi řekl něco, co mě nasralo a já si na to vzpomenu a naseru se jako by se to právě dělo, takže jsem najednou nasranej, napjatej a totálně nevím, co s tím. Nejradši bych křičel nebo něco rozkopal.

Nebo zaslechnu nějaký slovo, co mi připomene nějakou událost, která se mi stala a opět, jsem vytočenej a nasranej. Jsou určitá slova, která prostě nenávidím a dostanu vztek, když je slyším.

Popravdě, vůbec nevím, jak se tohle dá řešit.

Problém č. 3 je hrozně komplexní

Jsou to moje vztahy s lidma. To, že prakticky žádnej nefunguje a stojí za hovno. Ale to vypadá jako dlouhodobější a složitější problém.

Pak jsou tu další problémy, třeba to, že neumím vycházet s prachama. Vždycky je rozhážu za píčoviny, protože jsem kretén. Impulzivní utráceč. Nicméně jsem se o tom bavil se svým psychologem a vypadá to, že zase takový máslo na peníze nejsem.

Ve skutečnosti prý myslím u utrácení dost racionálně a vše si dost promýšlím. Akorát jsem nezkušenej, protože makám zatím dva roky a to, že jsem si třeba koupil drahej kompl za třicet litrů bylo něco, co bych znovu neudělal. Poučil jsem se. Spoustu mých výdajů dává smysl.

Přesto finance bych měl taky podchytit líp. Stále je to zlepšovat.

Musím si taky uvědomit nějaký směr, kterým se chci dále vydat. Pravda je taková, že ještě před lety jsem měl mnoho snů a vizí, ale momentálně nic, prázdno. Práce, posilovna, videohry, repete. Nic zajímavého se neděje.

Každopádně bych se taky měl smířit s realitou. Tj. prostě si zvyknout, že některé lidi nepředělám. Některé věci nezměním. Přiznat si, že pravděpodobně nikdy nenajdu nikoho s kým bych si rozuměl, takže zbytek života strávím sám. Na to už jsem si částečně zvykl. Je toho hodně...

Takže co dál? No, to se uvidí. Ještě mám k dispozici nějaký čas, než chcípnu (je mi třicet), takže musím vymyslet, čím naplním zbejvající čas, aby to za to stálo a neohlídl se jednou na smrtelné posteli a neřekl si "kurva, celej život jsem promarnil píčovinama."

Ne, to se nesmí stát. Chci se před smrtí usmát a říct "Bylo to awesome! Ničeho nelituju to. Fuck yeah!"
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama