Rok 2018 dopiči

4. ledna 2018 v 18:11 | čurák
Znáte takovej ten pocit hrůzy, kterej obvykle cítí student den před maturitou nebo vysokoškolák před státnicema? Já se tak cejtím obvykle na Silvestra, protože přicházející novej rok je něco jako těžký břímě, který se na mě za chvíli zřítí a já s tím nic nemůžu dělat.

Čas nezastavíš.

Dřív jsem si totiž často dával novoroční předsevzetí. Někteří to kritizují, že je to blbost. Pokud chci přestat třeba žrát sračky, tak můžu přestat kdykoliv, nepotřebuju na to přelom novýho roku. Pokud chci změnit svůj život, můžu začít taky hned a opět, nemusím čekat na konec roku... Jenže já to do jisté míry chápu. Ten čas, kdy prostě se nějaká časová etapa uzavře a začne jiná, člověk cejtí, že by měl něco změnit. A tak to je.

Mně se to zdá ok.

Blbý je, že to prostě nejde. Nejde měnit věci ze dne na den. A proto je na hovno, když si někdo začne slibovat nereálný věci typu:

"V roce 2018 změním svůj život. Naučím se konečně říkat NE. Zbavím se toxických lidí, co mi nic nepřináší. Přestanu dělat furt dokola ty samý chyby. Přestanu si kurvit vztahy, na kterých záleží a začnu se konečně chovat jako dospělej. Jenomže PUF po pár dnech ty chyby dělám zase. Zase jsem posral vztah s někým. Zase jsem udělal znovu nějakou ze svých předchozích chyb. Zase jsem pojebal to a ono... A pak jsem ze sebe zklamanej...

A to je důvod si nedávat novoroční předsevzetí... Nebo si dávat aspoň nějaký realistický věci a pokud možno přesně - vágní sliby jsou úplně pointless.

Příklad:

"V příštím roce omezím chlast" - wrong, co to znamená, sakva?

"Na příští rok si zakážu chlast až na pivo. Když se napiju tvrdýho, potrestám se třeba tak, že daruju deset tisíc svědkům Jehovovým. A teď si sepíšu nějaký WHAT IF seznam jako třeba KDYŽ MI NĚKDO NABÍDNE NA MEJDANU TVRDEJ CHLAST, TAK UDĚLÁM X a KDYŽ DOSTANU ŠÍLENOU CHUŤ NA CHLAST, UDĚLÁM Y" - tohle by šlo.

Nemám problém s chlastem, je to jen příklad. Čím přesnější a reálnější cíle, tím lépe.

Ale nebudu tu popisovat všechny strategie, jak se zbavit všech špatných návyků a vypěstovat si lepší, jiné... Popř. jak se stát lepším člověkem. Jednak tu na to není prostor, jednak o tom existují lepší blogýsky, než je tenhle ten a nakonec já sám jsem nikdy nic nedokázal, takže přednášky ode mě jsou naprosto pointless.

Silvouše jsem každopádně strávil hraním videoher, což je pro mě úplně ideálně strávenej čas. Jít ven mezi lidi by bylo fakt NOPE.

Každopádně prvního jsem vylezl z baráku a šel si nakoupit. Co mi přišlo divný bylo, že jsem potkával lidi. Jakože... ty vole... lidi. Copak oni nedospávají opici ze silvestra? Neumírají s kocovinou?

Hrozně mě každopádně všichni ti lidi venčící psy a rodinky s kočárkama lezly na nervy. Jo jo jo, já vím, že nesnáším lidi, ale tohle byl takový pocit otravy... probudila se ve mně sociální fobie. To se mi stává, když potkávám lidi tam, kde je nečekám. Lidi ve velkých městech mi nevadí, ale na vesnicích po silvestru čekám, že nikdo nikde nebude, a když je, jsem pak nasranej.

Zajímalo by mě, jestli to má taky tak někdo...

No vida, hezky nám to začíná. Kdybych si dal novoroční předsevzetí, že budu méně úzkostnej v přítomnosti lidi, už první den bych to posral.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama